Doplněna pouze fotogalerie. (foto: Martin + Petr Husák)
Máme za sebou další ročník E-Daye a myslím, že nebyl úplně povedený. Ano modelů i návštěvníků bylo hodně, ale prostředí ... nevím, nevím. Když si přečtete
mou reportáž z prvního E-Daye, na kterém jsem byl v roce 2014, tak jsem kritizoval osvětlení a prostory v garážích. Další dva roky jsem se nad tím už
nepozastavoval (asi jsem si zvykl), ale to co přišlo letos jsem opravdu nečekal. Po informacích od pana Šulce a náhledech na internetu jsem nabyl dojmu,
že akce bude naprosto bombastická, v naprosto perfektním prostředí, ale realita mě totálně uzemnila. Zážitkem byla již ranní jízda autobusem č. 115, který měl
podle informací na ceduli kapacitu cca 130 lidí, ale asi jich tam bylo nepatrně více. U vstupného, kdy jsem byl z předchozích ročníků zvyklý čekat u BFC vstupu,
mě tentokrát čekalo milé překvapení, kdy jsem nemusel čekat vůbec. Potom jsme se s bráchou vydali rovnou do malého sálu, kde měly být vystaveny modely, popravdě
taky jsme je po delším pátrání ve tmě našli, ale jak píšu tma tmoucí a opravdu musím napsat zlatá garáž. A těch lidí, kteří se tlačili na tak malém prostoru.
Na fórech se objevují narážky na „batůžkáře“, ale já jim nadávat nebudu, protože jsem jeden z nich a ano měl jsem batoh na zádech, protože pokud si chci něco
vyfotit, tak to s batohem v ruce neudělám. Jen na vysvětlenou, nesnáším igelitky a pokud jedu někam cca 350 km vlakem, tak si prostě musím vzít něco do čeho dám
oblečení a případné nákupy. Kdyby se akce konala v létě, tak bych to asi bez batohu přežil, ale musel jsem mít aspoň mikinu, kterou jsem si chtěl taky někam
schovat. Na velkém sále, kde byli prodejci už to bylo s místem i světlem trošku lepší. Jídlo je také samostatnou kapitolou, to jsme nakonec vyřešili návštěvou
nákupního centra Chodov a soudě podle ohlasů na fórech jsme udělali více než dobře. Bohužel jsme byli na obědě zrovna, když byl kotel s panem Šulcem.
A teď začneme chválit, když jsme se vrátili z oběda, tak zmizel největší nával modelářů a já si to teprve začal užívat. Konečně se daly celkem v klidu
prohlédnou modely a nakoupit u prodejců, pokud jim ještě něco zbylo. Vystavené modely byly velmi koukatelné a dokonce i v bodovačce bylo dost modelů. Nakonec
jsme si nechali stánek Eduardu, který jsme navštívili opravdu až těsně před odchodem a to z jednoho prostého důvodu, hodně se mi líbí nová čtvrtková Fw 190,
tak jsem čekal zda zbyde nebo nezbyde a zbyla, tak šup s ní do kitníku, zase jsem neušetřil. Ještě jsem si vyzvedl předobjednávku a pak už nás čekala
cesta domů.
Aby to nevypadalo, že chci jen kritizovat nebo něco někomu vyčítat, tak bych se chtěl zastat firmy Eduard a poděkovat zaměstnancům firmy za skvělou organizaci
této akce, bohužel nelze změnit přístup personálu hotelu a samotné prostory. Třeba se příští rok dočkáme lepšího místa, které už pan Šulc slíbil, že se pokusí
najít. Děkuji za celkem příjemně strávenou sobotu. (text + foto: Petr Husák)
Doplněna pouze fotogalerie. (foto: Petr Husák)
Doplněna pouze fotogalerie. (foto: Petr Husák)
Frýdeckomísteckou Tomcat Trophy nemůžeme v našem kalendáři soutěží, které pravidelně navštěvujeme, vynechat již z pouhé slušnosti, kdy oplácíme klukům z
Frýdku - Místku návštěvu u nás v Odrách. Ale hlavním důvodem proč se rádi vracíme je přátelská atmosféra a spousta dobrých lidí s kterými vždy najdeme společné
téma k rozhovoru, ať již nad bodovanými nebo postavenými modely nebo úplně o ničem jiném :-). Cesta do Frýdku pro mě začala standardně naložením bratra a jeho
modelu v Hustopečích, abych nejel jen jako rozhodčí, ale abychom měli i nějákého zástupce mezi modely. Po příjezdu, pozdravení se s kolegy modeláři a po registraci
modelu jsme počkali, kterou kategorii nám pořadatelé přidělí k bodování a po zahájení soutěže jsme se vrhli na bodování. Samozřejmě došlo i na zasloužené občerstvení,
po kterém jsme v družném rozhovoru s kolegy vyčkaly na zpracování a vyhlášení výsledků.
A jak dopadl Martinův Fockewulf? Nebylo to vůbec ěpatné, protože obsadil první
místo, asi zaslouženě. Po vyhlášení výsledků už zbývalo jen se rozloučit a vypravit se na cestu domů. Pořadatelům díky za příjemně strávenou sobotu.
(text + foto: Petr Husák)
Standardní kolotoč soutěží a výstav pro nás letos začal v sobotu 18.2.2017 v Příboře. Na tuto soutěž jsme se v naší novodobé historii vydali již potřetí a předpokládám,
že v této tradici budeme pokračovat i nadále. Tento rok nás trošku zaskočila paní Zima, která si usmyslela, že je potřeba, aby zrovna v sobotu napadlo pár centimetrů sněhu
a aby bylo pěkně hnusně, přece jenom už na to není člověk za posledních pár zim zvyklý. Na nás jsou však přírodní živly krátké a my jsme do Přibora dorazili bez problémů.
Po přihlášení Martinova soutěžního modelu a pozdravení všech známých, jsme se nechali zapsat jako rozhodčí, abychom pomohli organizátorům soutěže s bodováním modelů
a počkali na zahájení soutěže. Tentokráte na naše bedra nepadla zodpovědnost za bodování seniorských kategorií, ale za to jsme nafasovali hned dvě žákovské a jednu juniorskou
ketogorii, dohromady celkem 18 modelů (prostě klid a pohoda). Po dlouhém bodování jsme si dopřáli zasloužený gulášek a počkali na zpracování a vyhlášení výsledků.
Martin a jeho Corsair 1/72 se umístili ve své kategorii na pěkném 3. místě, což je samozřejmě úspěch. Po vyhlášení všech oceněných modelářů v jednotlivých kategoriích (a bylo
jich opravdu hodně), jsme zabalili svoje věci, přibrali do auta Martina Glogara z kopřivnického Apola a vyrazili na cestu k domovu. Chtěl bych touto cestou poděkovat
organizátorům soutěže za vydařené sobotní dopoledne a určitě se rádi vrátíme i příští rok. (text + foto: Petr Husák)