" ... je těsně po půlnoci a právě začíná další den. Tímto dnem je poslední říjnová sobota roku 2012, na kterou
letos vyšly Kopřivnické poháry. Do zahájení soutěže zbývá nějakých devět hodin a já sedím nad modelem s jasným plánem na dokončení. Kolem půl čtvrté ráno,
po několika menších potížích, dostává plán neopravitelné trhliny a já dospívám k závěru, že tudy cesta nevede. Odkládám model bokem a vytahuji poslední
dokončený kousek, sice ne tak povedený, ale přece nepojedu s prázdnou. Trochu oprášit, očistit, zkontrolovat zda něco neupadlo a nachystat na cestu, spolu
s dalšími podklady. Něco po čtvrté ulehám do postele." ...
Ráno jsem se naložil k bráchovi do auta a vyrazili jsme směr Kopřivnice. Protože jsme dorazili celkem pozdě, očekával jsem, že stoly se budou prohýbat pod
náporem soutěžních modelů. Realita, ale byla trochu jiná, na stolech se krčilo pár kousků, ke kterým jsem tedy přidal i ten svůj. Další modely začaly
přibývat s postupujícím časem a než byla soutěž zahájena, byly některé stoly plné. Modeláři asi dospávali probdělou noc, stejně jako já. Jak se již stává
tradicí nejvíce obsazené kategorie, byly ty seniorské. Mnohem slabší účastí se mohly pochlubit žákovské kategorie. Jak je možno pochopit z úvodu, moc jsem
toho v noci nenaspal, proto jsem se vyhnul všem případným povinnostem, na rozdíl od bratra, který pomáhal s bodováním modelů. Já jsem si mezitím prohlédl
modely, nejen ty soutěžní, pořídil pár fotek do galerie, prošel stánky přítomných prodejců a pokecal se známými. Poté už zbývalo jenom počkat na vyhlášení
výsledků a ukončení soutěže. Můj model se umístil těsně pod bednou, což bylo příjemné překvapení. Poté už následovalo pouze rozloučení a vyrazit v tom
nečase, který venku panoval, zpět domů. Pořadatelům velké díky za další povedenou soutěž.
(text: Martin Husák, foto: Petr Husák)
První květnový víkend jsme opět vyrazili do Kopřivnice na 16. ročník Beskyd model kit show, který se letos opět konal ve Sportovní hale při ZŠ Emila
Zátopka. Při minulém ročníku jsem s těmito prostory nebyl příliš spokojen, ale letos jsem se cítil mnohel lépe. Vystavených modelů bylo na daném prostoru
dostatečné množství, což bylo oproti minulému ročníku příjemné překvapení. Na tomto ročníku jsem také strávil oba dva dny, takže jsem měl mnohem více času
na prohlídku modelů, pokec se známými a také na drobné nákupy :-). Stejně jako na předchozím ročníku byla v zadní části haly umístěna expozice, kde
předváděli své modely bojové techniky RC modeláři. Druhá expozice pro RC modely, tentokráte modely civilních nákladních vozidel většinou značky Tatra, byla
umístěna před vstupem do haly. Před halou byly k vidění také vozy Tatra v pro modeláře né zcela běžném měřítku 1:1 :-), navíc také airsoftová střelnice
a nějáké to občerstvení. Náš klub měl opět tradiční expozici, i když letos zase menší ovšem pouze počtem modelů, určitě ne velikosti modelů. Hlavním
lákadlem naší expozice totiž byly modely tří vrtulníků Mi-26 Hallo, které byly postaveny pro naší klubovou soutěž vyhlášenou pro Oderský pohár 2012.
Pro mě osobně to byl opět příjemně strávený víkend a těším se na příští ročník, který se doufám bude konat. Pořadatelům musím poděkovat za pěknou akci.
(text + foto: Petr Husák)
Poslední dubnovou sobotu jsme společně s bratrem vyrazili na tradiční Tomcat-trophy do Frýdku. Po několika předešlých ročnících jsme nebyli jediní
účastníci z našeho klubu. Přímo na soutěži jsme se potkali s Pepou Šlapkou a Jarkem Medunou. I přes poměrně početnou účast z našeho klubu, jsem soutěžní
model měl (zase) jenom já a to ve dvaasedmdesátkách mezi seniory. Ostatní členové našeho modelářského klubu, se účastnili pouze jako rozhodčí a pomohli jsme
tak pořadatelům k hladkému průběhu soutěže.
I přes veškerou snahu pořadatelů se konec soutěže trochu protáhl, protože selhala technika na vyhodnocování výsledků. Z tohoto důvodu jsme s bratrem
nepočkali na vyhlášení konečných výsledků a opustili jsme soutěžní prostory ještě před závěrečným vyhlášením. Vím, není to moc správné vůči pořadatelům,
ale vzhledem k poměrně pokročilým odpoledním hodinám, a dalším plánům jsme neměli moc na výběr.
Jediný soutěžní model, který jsem dovezl neměl vítězné ambice, proto konečné šesté místo v dané konkurenci není špatným výsledkem. Přes veškeré
nepříjemnosti, které v závěru organizátory potkali, jsme se velmi rádi zúčastnili a strávili poučné a inspirativní odpoledne s dalšími stejně postiženými
lidmi. Již teď se těšíme na příští ročník, kterého se určitě zúčastníme, a který doufám navštívíme v minimálně stejně hojném počtu a ne jenom co se účasti
týče, ale především v ukázkách našich dovedností, tedy hotových modelů. (text: Martin Husák, foto: Petr Husák)