25. října jsme s bráchou vyrazili na 14. ročník Kopřivnických pohárů, které pravidelně pořádají členové modelářského klubu Apolo Kopřivnice. Cesta proběhla bez sebemenších problémů a po příjezdu do Kopřivnice nás uvítal připravený dům dětí a mládeže, kde se soutěž již tradičně konala. Na začátku akce jsme s bráchou obešli již vystavené modely, jak soutěžní tak i nesoutěžní a udělali pár fotek. Abychom nějak pomohly pořadatelům, nechali jsme se naverbovat jako rozhodčí, že pomůžeme s bodováním modelů letadel. Zbytek dopoledne jsme strávili spolu s dalšími kolegy rozhodčími nad soutěžními modely, kterých bylo již tradičně celkem dost a to hlavně v seniorských kategoriích. Asi se budu opakovat, ale mezi modeláři chybí mladá krev a za to, co pro mladé modeláře dělají v Kopřivnickém klubu, patří kolegům velké díky. Před vyhlašováním výsledků jsme ještě stihli kouknout na druhý ročník soutěže „O opravdového mistra v plastikovém modelářství“, kterou pořadatelé vyhlásili a který opět nezklamal. Účastníci měli proti minulému ročníku výhodu v delším časovém limitu pro slepení modelu a to „celých“ 14 minut, což bylo o neuvěřitelnou jednu minutu více než v předchozím ročníku. Po ukončení mistrovství byly vyhlášeny konečné výsledky pohárů. Protože jsem dovezl také jeden model do soutěže, který se zřejmě rozhodčím líbil, tak jsem byl aktivním účastníkem vyhlašování výsledků a domů jsem si odvezl i nějákou cenu. Opravdu jsem byl překvapen, co všechno se dá vyhrát s jedním modelem. Pořadatelům opět velké díky za výborně připravenou a zorganizovanou akci a příjemně strávenou část soboty. (text: Martin Husák, foto: Martin + Petr Husák)
Tak jsem se tento rok rozhodl, že se taky musím vypravit na E-day, ještě jsem tam nebyl, jsem členem BFC (mám to zadarmo) a je to přece jenom jedna
z nejvýznamnějších modelářských akcí v roce a navíc je to v našem hlavním městě. Naplánoval jsem si cestu, u jednoho nejmenovaného žlutého dopravce rezervoval
a zaplatil zpáteční jízdenku, zjistil jízdní řády a trasy metra a byl jsem připraven na cestu. Nejhorší na cestě bylo ranní vstávání cca ve 4 ráno. Pro
člověka, který je zvyklý vstávat mezi osmou a desátou, je to nepředstavitelný problém. :-) Ale vše jsem nakonec zvládnul a kolem deváté ráno jsem byl na místě,
v podzemní garáži Galerie Butovice. Nevím co vedlo firmu Eduard v prvopočátcích této akce k výběru tohoto místa a dodnes mi to zůstává záhadou, protože se
k takové akci moc nehodí. Nejhorší je asi osvětlení, které se sice stále přidává, ale je to stejně marné. Asi největší výhodu má toto místo v případě, že na
E-day přijedete autem, protože zaparkujete přímo na místě a nemusíte chodit moc daleko.
Ale vraťme se zpět k tomu, proč jsem do Prahy přijel a to ..... , ano správně, pozorný čtenář jistě správně tuší, že jsou to modely a prodejci. Po drobném
zdržení ve frontě u pokladen (členové BFC mají vyhrazen zvláštní vstup, který je paradoxně pomalejší než ostatní pokladny), jsem se dostal na místo a
začal jsem s obhlídkou toho proč jsem vlastně přijel. Modelů bylo na výstavní ploše dost a jednotlivé stoly jsou daleko od sebe, takže nevznikal u stolů
zbytečně velký přetlak. Přibližně uprostřed výstavní plochy byl prostor pro modely přihlášené do Mistrovství ČR v plastikovém modelářství, na kterých
ovšem tolik modelů nebylo, což je celkem pochopitelné, vzhledm k tomu, že jde o bodovací soutěž, která ztrácí mezi modeláři na popularitě. Dle mého názoru je
to celkem pochopitelné proč to tak je:
1. modelář dává svůj model na posouzení někomu, koho prakticky nezná a ten bere model do ruky a různě s ním manipuluje, což není nikomu moc příjemné.
2. modelář je tvor líný, což je dáno tím, že naprostá většina modelářů pochází z druhu Homo Sapiens a tomuto druhu je lenost jaksi vrozená a pokud model
vystavím na soutěži typu líbí - nelíbí, tak nemusím moc řešit detaily spodní části modelu jako jsou podvozkové šachty a celková povrchová úprava spodní
části modelu.
V zadní části výstavní plochy byl k vidění bazén, který měli k dispozici lodní modeláři a předváděli na něm své funkční modely. A tady jsem narazil na další
drobný problém této výstavy, protože lodní modeláři k prezentaci některých svých modelů využívají také pyrotechnické efekty, které nejsou v uzavřeném prostoru
moc příjemné (zvukově i pachově) ani dospělým modelářům, natož pak dětem, kterých tam byla docela pěkná řádka. Velice se mi líbil stánek proseckých Panterů,
který byl věnován právě dětem a kde si mohly děti pod dozorem zkušeného modeláře slepit vlastní model.
K dalším velkým lákadlům E-daye patří výrobci a prodejci a hlavně ten, který tuto akci pořádá a tím je firma Eduard, která při příležitosti konání E-daye
nabízí modelářům nákup modelů a doplňků se slušnou slevou. Pozadu samozřejmě nechtějí zůstat ani další výrobci a prodejci, takže se dá utratit nějáká korunka.
Specialitou E-daye je také akce nazvaná "Kotel", na které dáva svou kůži na trh majitel firmy Eduard pan Vladimír Šulc, aby představil novinky a odpovídal
na zvídavé dotazy modelářů. Domů to mám z Prahy docela daleko, takže jsem své působení na E-dayi ukončil po třetí hodině odpolední a vyrazil zpět na nádraží,
abych stihl vlak, který mě dopravil zpět do Hranic. Na závěr mohu napsat jen to, že pořadatelům děkuji za pořádání takovéto akce a rád se budu na E-day
vracet. (text + foto: Petr Husák)
V sobotu 14. června jsme s bratrem vyrazili na ZlínKit 2014. Soutěž se již poněkolikáté konala v prostorech kulturního domu Beseda v Otrokovicích. Hlavní
sál kulturního domu byl velmi dobře připraven nejen pro soutěžní modely, ale zároveň byly připraveny stoly a prostory pro prodejce. Po příjezdu jsem si u
pořadatelů vyzvedl cedulku ke svému modelu, který jsem dovezl, a šel jsem jej umístit na stůl k ostatním vystaveným kouskům. Potom jsme s bratrem obhlídli
všechny vystavené modely, něco málo nafotili a obešli všechny stoly prodejců, kterým jsme sem tam přispěli nějakou těžce vydělanou korunou. Nakonec jsme se
usídlili u stánku Rosti Axmana, kde jsme strávili zbývající čas do vyhlášení výsledků pokecem s opavskými kolegy. Po vyhlášení výsledků, bohužel jsem nezískal
umístění, jsme si sbalili svých pět švestek, rozloučili se a vyrazili směrem k domovu. Akce to byla zajímavá, jak vystavenými modely, tak možností setkání a
pokecu se stejně postiženými lidmi. Pořadatelům díky a těšíme se na příští ročník, který bude v roce 2016. V roce 2015 je totiž v podobném termínu ModellBrno
a tak se pořadatelé rozhodli s nimi nekolidovat a budou soutěž pořádat co druhý rok, což je myslím velmi rozumné.
PS: Omlouvám se za kvalitu fotek, ale roky přibývají a skléróza se projevuje stále ve větším měřítku, takže jsem zapoměl doma foťák. Foceno tedy mobily, což
jak určitě všichni dobře víte není zrovna nástroj na pořizování kvalitních fotek.
(text: Martin Husák, foto: Martin + Petr Husák)
První květnový víkend patří Kopřivnici a Beskyd Model Kitshow, tentokrát to byl již 18. ročník. V tomto roce na mě opět padly organizační povinnosti za
klub a tak, pro mě Kitshow začala, stejně jako v loňském roce, již v pátek v podvečer, kdy jsem musel zařídit výstavní plochu pro naší klubovou prezentaci.
Tentokrát jsem byl z místa, které nám přidělili pořadatelé trochu zklamán, bylo totiž umístěno přímo na výstavní ploše. Z tohoto důvodu jsme také snížili
počet vastavovaných modelů. Nachystal jsem tedy stoly pro modely, aby mohli kolegové v sobotu ráno navézt modely. V sobotu ráno, když jsem dorazil na místo,
tak už byl na místě Pepa, který dovezl několik modelů od kolegů z klubu. Přidal jsem na stoly tedy ještě několik modelů, které jsem vyzvedl u bratra cestou
do Kopřivnice a klubová prezentace byla nachystána ještě před příchodem prvních návštěvníků.
Bohužel Pepa musel odjet, aby mohl nastoupit na sobotní směnu do práce a tak jsem tam zůstal sám. Zbytek soboty jsem tedy strávil prohlídkou vystavených
modelů, nákupem drobností a rozhovorem s kolegy z jiných klubů. V neděli jsem přibral do auta bráchu. Po příjezdu jsme zkontrolovali modely zda se jim přes
noc nic nestalo a zasedli ke konzultaci modelářských problémů. A co bylo vlastně k vidění? Před kulturákem se proháněly RC náklaďáky a další RC auta, dále
bylo k vidění ležení vojáků z 2. světové války a nějáká technika. Ve vestibulu KD to byly pro změnu RC tanky. Patro patřilo jako každoročně plastikovým
modelům, prodejcům a železničním modelářům. Z prodejců bohužel chyběl Eduard, což si myslím bylo v minulých letech jedno z hlavních lákadel pro modeláře
a návštěvníky, kteří se rozhodli na Kitshow utratit nějákou těžce vydělanou korunu či jinou tvrdou měnu.
Organizátorům musím opět poděkovat za povedenou akci, na kterou se rád vracím. Za mě musím říct, že to byl další příjemně strávený víkend.
(text: Petr Husák, foto: Josef Šlapka)
Poslední dubnovou sobotu jsme se již tradičně vypravili s bratrem do Frýdku - Místku na ještě tradičnější soutěž s názvem Tomcat Trophy 2014. Na místě jsme se ještě potkali s kolegou z našeho klubu Jarkem Medunou. To bylo ohledně účasti našeho klubu celkem slušné co do počtu členů, ale se soutěžními modely to bylo poněkud tristní, protože jediný lepicí člen klubu měl "drobné technické problémy" s oběma modely, které chtěl na soutěž stihnout. A to měl nachystaného Wildcata ve čtvrtce a brousil si zuby (po loňském vítězství s Hellcatem) na další titul, tentokrát o nejlepšího Wildcata. Z tohoto důvodu jsme byli na soutěži přítomni pouze jako rozhodčí a na pokec s kolegy z ostatních klubů. Po zahájení jsme jako rozhodčí nafasovali přidělené kategorie s modely a mohli jsme začít s bodováním. Bodování proběhlo bez větších problémů a vzhledem k počtu modelů i celkem rychle. Po bodování jsme si dali zasloužený párek a zbytek času, až do vyhlášení výsledků jsme strávili v družném rozhovoru s kolegy modeláři. Jako obvykle se jednalo o příjemně strávenou část soboty. Pořadatelům tímto děkuji za podařenou akci a těším se na další setkání ve Frýdku - Místku. A jen tak mimochodem, kdyby to někoho zajímalo, tak modelem vyhlášeným pro příští ročník je P-51 Mustang. (text + foto: Petr Husák)